Rakouská vláda již 30 let nabízí mladým lidem jako alternativu k povinné vojenské nebo civilní službě možnost dobrovolnictví v organizacích souvisejících s holocaustem a židovským životem a kulturou.
Od doby, kdy v září 1992 odešel první dobrovolník pracovat do Státního muzea Auschwitz-Birkenau, se programu Gedenkdienst, neboli rakouské Památkové služby holocaustu, zúčastnilo 1300 mladých lidí. Tento úspěch byl oslaven minulý měsíc na recepci pořádané rakouským parlamentem za přítomnosti Daniho Dayana, předsedy jeruzalémského muzea holocaustu Yad Vashem, a rabína Abrahama Coopera z Centra Simona Wiesenthala v Los Angeles.
Památník holocaustu byl duchovním dítětem rakouského politologa Andrease Maislingera a byl založen rok poté, co tehdejší kancléř Franz Vranitzky formálně uznal roli Rakouska jako pachatele holocaustu, čímž opustil mýtus, že země byla „první obětí národního socialismu“. Ministr zahraničí Alexander Schallenberg popsal Gedenkdienst jako „výraz rakouské historické odpovědnosti“ za holocaust, přičemž dobrovolníci slouží jako „nositelé a velvyslanci nového Rakouska“, které uznalo svou roli v nacistických zločinech.
Od roku 1992 jsou dobrovolníci vysíláni, aby sloužili nejen do muzeí holocaustu a institucí židovské kultury, ale také do organizací sociálních služeb, jako je Židovské centrum pro přeživší holocaust v Golders Green. Jacob Anthony Bauer pracoval jako dobrovolník u dvou různých institucí: Tom Lantos Institute, organizace pro lidská práva a práva menšin v Budapešti, a Centra pro holocaust a genocidu v Kapském Městě v Jižní Africe. Praprateta pana Bauera byla obětí nacistické perzekuce, poslána do psychiatrického zařízení poblíž Vídně a zavražděna v rámci programu eutanazie „Aktion T4“.
Jako mladý Rakušan, ačkoli řekl, že sám o sobě necítí vinu, pan Bauer řekl, že cítí „určitou odpovědnost“ za minulost a že Gedenkdienst mu dal příležitost to uznat. Připomněl, že v Budapešti byl svědkem shromáždění krajně pravicových skinheadů na shromáždění, což podle pana Bauera posílilo jeho odhodlání žít podle mantry „nikdy více“ prostřednictvím jeho dobrovolnické práce.
Felix Loidl, další absolvent bohoslužby, působil jako dobrovolník v Haličském židovském muzeu v polském Krakově. Řekl, že Gedenkdienst mu poskytl příležitost „ukázat, že mě, jako mladému Rakušanovi, záleží na zvěrstvech spáchaných“ nacisty a na vyrovnání se s tou hroznou minulostí.
Kromě praktické stránky zámořských služeb v muzeích holocaustu a židovských institucích – od provázení německy mluvících zájezdových skupin po překlady německých archivních dokumentů – pan Loidl řekl, že bychom neměli podceňovat „symbolickou sílu Gedenkdienstu“. Pan Dayan na své první návštěvě Rakouska podepsal s rakouským parlamentem dohodu o spolupráci, která oběma institucím umožní spolupracovat na společných vzdělávacích iniciativách týkajících se antisemitismu, diskriminace a demokracie.
zdroj: www.thejc.com