0
%
Letos poprvé na začátku roku není v nejistotě, ale dostala stejně jako ostatní neziskovky od kraje návratnou půjčku na provoz svých služeb. O významu půjčky pro její fungování a přístupu k drogové problematice je rozhovor s ředitelem Preventu 99 Michalem Němcem.
Začněme jednou z nejnovějších informací. Dostali jste od Jihočeského kraje návratnou půjčku takřka 5 milionů korun. Co pro vás půjčka znamená?
Roční rozpočet celé organizace je okolo 50 milionů, tedy necelých 5 milionů na měsíc. Žijeme de facto pouze z dotací, které nejsou převoditelné do dalšího roku. Začínáme v lednu každý rok s nulou a čekáme na dotace. Ty nejčasnější přicházejí v březnu, a to je ještě nejoptimističtější scénář, některé chodí až v červnu. Takže minimálně čtvrt roku musíme hradit s nulou mzdy, nájmy a další provozní výdaje. Tak vzniká až desetimilionová díra, kterou jsme doposud vykrývali půjčkami od kolegů, známých, rodinných příslušníků a dalších podporovatelů. Takže tyto peníze od kraje jsou pro nás zásadní v tom, že máme pokryté alespoň lednové výdaje. Přičemž doufáme, že v březnu opět nějaká dotace dorazí a budeme moci vyplatit únorové mzdy, plus máme nějakou drobnou rezervu a případně jsme připraveni opět oslovit minulé věřitele.
Vaše situace se jeví jako velký stres. Mohl by výpadek některé z dotací ohrozit fungování vašich služeb?
Systém financování kontinuálních služeb prostřednictvím jednoletých dotací je hrozné harakiri. Troufl bych si tvrdit, že systém trochu zneužívá nasazení neziskových organizací dýchajících za své klienty. Pro nás je tento fakt klíčový, a proto jsme schopni dělat nejrůznější kotrmelce, které by zřejmě ne každý byl ochoten podstoupit. My se skutečně snažíme vždy do poslední chvíle udržet fungování všech zavedených služeb, aby podpora všech klientů mohla být zachována. Ovšem tyto nejistoty dopadají na všechny z nás. Když se mě někdo zeptá, jak to vypadá s financováním na rok 2022, tak já nevím vůbec nic. Obzvlášť v tuto chvíli rozpočtového provizoria státu. Technicky to řešíme každý rok a zatím se nám to vždy podařilo vyřešit. Když se mě někdo z byznysu zeptá, jak fungujeme, tak mi obvykle řeknou, že jsem úplný blázen. Nicméně po těch letech bych řekl, že jsme na to již zvyklí. Pro nás je klient vždy na prvním místě, víme, že by ty služby jinak nefungovaly a takto nastavené podmínky jsou v současné době jediným východiskem, aby fungovat mohly.
Zmínil jste, že stát trochu využívá neziskových organizací k suplování své funkce. Na jednu stranu dostanete od kraje návratnou půjčku, aby se člověk o pár dní později dozvěděl, že v návrhu minulé vlády chybí desítky milionů korun do rozpočtu léčby závislostí oproti roku 2021. Co by pro vás takové snížení znamenalo?
Peníze na provoz našich služeb přicházejí z více míst. Z ministerstva práce a sociálních věcí to dělá cca 30 - 40 %, z Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, odkud tato informace o snížení pochází ,je to odhadem 35 - 40 % a poté tu jsou ještě kraje a města. Takže pokud by k něčemu takovému mělo dojít, jednalo by se pro nás o zásadní zásah do fungování služeb. Zmiňovaná krajská půjčka je koncipovaná jako záloha na dotaci na sociální službu. Dotaci na sociální službu dostáváme od ministerstva práce, ale transferem přes kraje, takže se jedná o jakousi zálohu na dotaci, kterou máme obdržet. Záloha je použitelná na jakoukoliv činnost dané sociální služby. Služby jsou financovány vícezdrojově, a pokud tedy v závěru dostaneme méně peněz, tak se to projeví na fungování celé služby. Faktem zůstává, že pokud nám zcela vypadne jeden zdroj příjmu, tak je to pro službu likvidační.
Vaše organizace má široký záběr služeb, zůstaňme u drogové problematiky. Jsou tam změny v době pandemie koronaviru?
Přibývá lidí, kteří využívají služeb organizace. Průběhem času se ta čísla liší měsíc od měsíce, ale místy se to pohybovalo v rozmezí nárůstu od 30 do 70 %, a to jak na návštěvnosti, tak například v počtu vyměněných stříkaček. Obecně přibývá lidí, kteří se tzv. více rozjeli a netýká se to pouze drog, ale i gamblingu, alkoholu. Velké množství lidí, kteří do té doby balancovali na hraně, vlivem okolností najednou skutečně spadli do problému a lidé, kteří v něm již byli, tak se jim ještě prohloubil. A mnoho lidí dříve normálně žijících začalo hledat útočiště v alkoholu nebo drogách. Jsem si stoprocentně jistý, že vznikne velká potřeba služby rozšiřovat. Samotnou podstatou sociálních pracovníků je samozřejmě pomáhat a dřít tzv. přes čáru, ale to není možné dlouhodobě ustát.
Jak se tato situace projevuje?
Klientů je obecně více a jsou nároční. Před koronou byl standard, že do kontaktních center docházeli klienti pro základní věci, chodili se umýt, vyprat si, vyměnit si stříkačky, ohřát se, popovídat si s pracovníkem v rámci kontaktní místnosti. V rámci skupiny spíše povrchně a volně. Teď v době korony přibylo klientů, kteří vyžadují individuální poradenství, kontakt, osobní hlubší rozhovory s profesionálem. To je pro službu personálně mnohem náročnější oproti formátu kontaktní místnosti, kdy si klienti v rámci deseti a vícečlenné skupiny volně povídají s jedním či dvěma pracovníky.
Zaznamenali jste změny u tzv. víkendových uživatelů?
Velké množství víkendových uživatelů se proměnilo. Klasický víkendový uživatel si obyčejně nemůže dovolit braní drog přes pracovní týden a ten který by mohl, se moc dlouho neudrží být „víkenďákem". Obvyklý víkenďák to bere jako relax, který je schopen ustát. Nechodí každý den do hospody na deset piv, nezkuřuje se denně konopím, „dopřává si" pouze o víkendu a poté chodí do práce, nepotřebuje to anebo si to nemůže či nechce dovolit. Ale ty chvíle, kdy probíhaly karantény a lockdowny právě nakoply spousty víkendových uživatelů, že měli spousty volného času, takže si najednou „dopřáli" i v pondělí, v úterý... Když se to takto párkrát zopakuje pár týdnů za sebou, tak se z toho už obtížně leze ven.
Na Slovensku i u nás padají poměrně vysoké tresty pěstitelům konopí, v poslední době se mluví i o umístění dnes legálně dostupného kratomu na list zakázaných substancí. Jaký je váš osobní postoj a zkušenost s represí a kriminalizací drog?
Osobně si myslím, že v zemi, kde je legální alkohol, a to v té míře, že je legální ho propagovat reklamou, tak je nesmyslné bavit se o kriminalizaci dalších psychotropních látek. Přijde mi jako naprostý paradox, že některé psychotropní látky kriminalizujeme, a jiné jsou legální. Máme tu jednu legální a z pohledu závislosti a rizik velmi závažnou drogu, a to alkohol, jehož nadměrná konzumace reálně způsobuje četné újmy na zdraví, životech i majetku, a pak další látky, které jsou nelegální a jejichž škodlivý potenciál je stejný anebo menší. Tato situace mi připadá státem nedořešená a paradoxní. Nekriminalizujeme alkohol, ale kriminalizujeme pár rostlin konopí na zahrádce. U tvrdých, syntetických drog to je samozřejmě na delší diskusi, ale pokud se bavíme o bylinách a přírodních látkách, tak tady mi to ve srovnání s alkoholem připadá jako nesmysl. Nevím, zda by se drogy měly legalizovat, museli bychom se pobavit, co si pod pojmem slova legalizace představovat. Myslím si, že je prvně zapotřebí si připustit, že zde ty látky jsou, vždy byly a vždy budou. Policie bojuje proti drogám, ale v žádné zemi a v žádné době se nepodařilo drogy vymýtit. Nás, jako poskytovatele služeb pro závislé, zajímají dopady nadměrného užívání čehokoli, a ty řešíme. Jsme realisté a pracujeme s tím, že látky měnící vědomí tu byly, jsou a budou, protože po tom lidé touží.
Kde tedy vidíte tu správnou cestu ke snižování rizik spojených s užíváním drog?
V prvé řadě si připustit, že tady ty věci jsou a vycházet z této situace. Informovat dostatečně děti a mládež, pracovat na tom, aby byli lidé stabilní ve svých životech a rodinách, aby neměli potřebu si kompenzovat svoje vnitřní problémy nějakou chemikálií a ve chvíli kdy už se to děje, tak s těmi lidmi pracovat tak, aby se chovali co nejbezpečněji a byli v kontaktu s nějakým odborníkem ve chvíli, kdy by to chtěli změnit. Ve chvíli, kdy se začnou chovat rizikově k sobě, aby se nechovali rizikově k okolí, ale stále vycházet z toho, že tu drogy jsou a budou a neignorovat tento fakt.
Souhlasil byste, že příkladem toho, že represe úplně nefunguje, je například prohibice alkoholu v Americe v 30. letech 20. století, která naopak vedla k enormnímu nárustu konzumace a zvýšení zločinnosti?
Pokud je něco nelegální, tak to jde ruku v ruce se zvýšenou kriminalitou. Souvisí s tím i kvalita, která je na černém trhu vždy velmi pofidérní a tím dochází k velkým újmám na zdraví. Zároveň černý trh je drahý. V případě silných uživatelů se na cenu musí nakrást, protože se na ni nedá normálně vydělat, což sebou nese další společensko-ekonomické ztráty. Existuje taková fantazie, že pokud by se trh s drogami proměnil na trh podobný tomu s alkoholem, tak by černí výrobci a dodavatelé v podstatě vymizeli. Dalo by se to vykreslit na stávajícím příkladu s alkoholem. Alkohol je čistý, musí mít kolky, na černo ho k dostání moc není a daří se to poměrně hlídat. Je zdaněný, takže stát netratí, lidé na něj ani většinou moc nekradou. Naopak je cenově dostupný, takže si ho lidé kupují a tím přispívají do státní kasy, ze které je stát poté schopen ta rizika a neduhy, které s sebou alkohol nese, nějakým způsobem kompenzovat, protože má vybráno na daních. Nemyslím si, že by to s drogami mohlo být takto jednoduché, ale rozhodně to stojí za úvahu. Pokud existuje poptávka, dodavatel se vždy najde. Pokud něco prohlásíme za ilegální, nepřestane se to vyskytovat, ale pouze se to ukryje, tzn. ztratíme nad tím přehled. To není dobrá pozice pro práci s problémem. Takhle „fungují" prohibice.
Koncem minulého roku médii proběhla zpráva o tom, že se v New Yorku otevřela první centra pro legální užívání drog. Inspirovali se kanadským Vancouverem, který od té doby zaznamenal značný pokles úmrtí v rámci předávkování, či počtů nákazy HIV. Zaznamenal jste to?
Zatím jsem nepochytil přesné informace o těchto místech v Americe, a řekl jste „legální", což může skrývat rozdílné interpretace. Nicméně v Evropě známe koncept tzv. šleháren neboli odborně aplikačních místností, který spadá do přístupu harm reduction, do snižování rizik. Když připustíme, že uživatelé jsou, drogy mají, chtějí si je vzít a nechtějí na tom nic měnit, ptáme se, co můžeme pro takového člověka udělat, abychom minimalizovali rizika spojená s touto životní situací. Můžeme mu zprostředkovat výměnu injekčního materiálu, kontakt s pracovníkem, ale také, a o tom je koncept aplikačních místností, prostor, kde je možné si látku pod odborným dohledem aplikovat. Prostřednictvím asociací bojujeme, aby něco podobného mohlo vzniknout i v Čechách, protože na místech, kde je tento koncept vyzkoušený, je evidentně funkční. V tom nejjednodušším formátu klient přijde, přinese si drogu, má tam náčiní, čisto a vše pro to, aby si drogu bezpečně aplikoval pod dohledem odborného personálu. Takový formát dokáže případy předávkování a dalších sekundárních potíží velmi dobře eliminovat. Velmi markantní efekt můžeme sledovat také na poli veřejného pořádku, neboť ve městech, kde jsou dostupné aplikační místnosti v podstatě neuvidíte aplikaci drogy nebo akutní intoxikaci na ulici. Tedy kromě alkoholu. Legislativně samozřejmě narážíme na velkou dávku otazníků. Například, kdy pracovník vidí drogy a jejich držení. Je třeba si ale uvědomit, že harm reduction programy vedoucí ke snižování rizik nebudou funkční, když klientovi něco nenabídnete. Proto mu nabídnout čisté náčiní, místnost, teplo, klid, nemuset se bát okolí. A i když pominu to, co se tomu klientovi dává a jaký to má efekt, tak je strašně důležité, že tam přichází do kontaktu se sociálním pracovníkem, se kterým si za nějakou dobu vytvoří vztah, čímž se pracovník velmi brzo stane tím jediným zástupcem normální populace, který je ochotný se s klientem lidsky bavit a je pro něj místem, kde může se svými problémy ven. To je moment, který je v práci s nízkoprahovými klienty naprosto klíčový, protože tím klient získá člověka, který mu může dát zpětnou vazbu na jeho počínání, jež pak obvykle začne více či méně akceptovat a na základě toho pak může začít dělat drobné změny. Víme, že není efektivní čekat, až si člověk sáhne na dno. Pak jsou následky mnohem tragičtější, než když efektivně vstupuje do života lidí již v průběhu závažného problému.
zdroj: jcted.cz, autor: Adam Magaly
