0
%
Prožívala jsem život stejně, jako každý z nás. Dětství, učení, školy, práce, založení rodiny, starost o děti a chod celé rodiny. Nebylo moc volného času a pokud jsem ho měla, trávila jsem ho s dětmi pobytem v přírodě. Nejdříve pouze s vlastní rodinou a posléze se přidali i další a najednou z ničeho nic to byly tábory, voda a hory s celým oddílem. Život běžel dál, přibývala léta, za to ubývaly síly. A tak jsem začala přemýšlet, co dělat, abych to zvládala a zůstala aktivní.
Začala jsem tedy docházet do Domova pro seniory, povídala si s lidmi a bylo mi dobře. Zjistila jsem, že to pomáhá nejenom seniorům v Domově, ale nejvíce mně. A tak přibývaly další a další dobrovolnické nápady a výzvy. Ale pochopila jsem jednu velice důležitou věc: chuť věnovat se a pomáhat druhým, má člověk v sobě. S tím už se narodí. Já tomu říkám dar, který jsem dostala do vínku. Takže to není má zásluha nebo dokonce oběť, je to prostě dar a radost být dobrovolník. Na závěr mého povídání si troufnu říct, že znám lék na mnoho nemocí a návod na šťastný život: Pomáhat druhým!
